Důležité myšlenky

Časté námitky


Co je efektivní altruismus?

Základem pro definici nejsou ani tak konkrétní názory, jako spíše otázky, které si efektivní altruismus pokládá: Jak hodnotit a srovnávat smysluplnost různých činností a projektů z hlediska jejich obecné prospěšnosti? Skrze jaké akce mohou mít lidé největší pozitivní vliv na svět?

Získávat odpovědi není jednoduché. Zvláště v posledních letech však významně přibylo analýz, studií a informací, které nám v tom mohou výrazně pomoci. Efektivní altruismus (EA) je praktický i výzkumný směr, v rámci kterého se lidé snaží příslušné poznatky systematicky mapovat, rozšiřovat a rovněž i aplikovat prostřednictvím konkrétních projektů. Zároveň se okolo tohoto záměru vytvořilo celosvětové hnutí a komunita příznivců, kteří chtějí EA zkoumat a uvádět do praxe společnými silami.

Jak začít s hledáním těch nejefektivnějších intervencí? (Prioritizace problémů)

Různých intervencí (projektů, aktivit, akcí, způsobů jednání), na které můžeme z důvodu jejich (skutečné či domnělé) obecné prospěšnosti vynakládat naše zdroje (čas, peníze, pozornost, energii), existuje obrovské množství. To platí jak z hlediska jednotlivce, tak společnosti.

V praxi nelze pochopitelně prověřovat efektivitu každé z nabízejících se možností. Vhodnou heuristikou je vytipovat si nejprve nějakou oblast či oblasti, ve kterých bychom očekávali ty nejlepší příležitosti a v hledání pak pokračovat v takto zúženém prostoru.

K příkladům potenciálně perspektivních oblastí, v nichž by mohla být pomoc zvlášť užitečná, mohou patřit například extrémní chudoba, utrpení zvířat apod. Vidíme, že zvažované oblasti typicky odpovídají nějakým palčivým problémům, které je třeba řešit.

Efektivní altruismus se tedy neomezuje pouze na identifikaci zvlášť efektivních řešení jednotlivých problémů, ale snaží se tyto problémy srovnávat i mezi sebou. Ptá se: V jaké oblasti dodatečné zdroje (lidská práce, peníze) pomůžou nejvíce? V rozvojovém světě? Nebo v rámci prevence utrpení zvířat ve velkochovech? Nebo v některé z mnoha jiných oblastí? V jaké? Tato prioritizace (cause prioritization) může být relativně obtížná a kontroverzní. Nicméně při praktickém rozhodování se k ní stejně nějak postavit musíme, jelikož naše prostředky jsou omezené a není možné ihned vyřešit vše. Naštěstí i pro účel prioritizace již byly vyvinuty užitečné metody.

Jak prioritizovat mezi problémy? (Kritéria rozsahu, řešitelnosti a zanedbanosti)

Efektivní altruismus zahrnuje kromě výzkumu konkrétních problémů i výzkum a srovnávání problémových oblastí. Pokládá si také otázku, jakým oblastem je zvlášť důležité se právě věnovat.  

Odhady užitečnosti práce v různých oblastech lze získávat s pomocí následujících kritérií. (Proč si myslíme, že použití kombinace právě těchto kritérií je logicky korektním postupem, lze s upřesněnými definicemi ukázat i matematicky.

  • Rozsah (Scale) – kolik lidí a v jaké míře daný problém postihuje.
  • Řešitelnost (Solvability) – do jaké míry zde existují jasné a spolehlivé intervence a jednoduché cesty k řešení. (Konkrétněji: jak velkou část problému by vyřešilo, pokud bychom zdvojnásobili vynakládané zdroje.)
  • Zanedbanost (Neglectedness) – kolik lidí na problému pracuje (nebo obecněji, kolik zdrojů se na něj vynakládá): čím méně, tím spíše může být posila v dané oblasti užitečná. 

Pro úplnost doplňme čtvrté kritérium, které nehodnotí situaci ve světě, ale vlastnosti, schopnosti, silné a slabé stránky konkrétních lidí, keří na problému pracují. Podle tohoto kritéria se někteří mohou hodit na práci na specifických projektech více, jiní méně. 

  • Shoda s osobními předpoklady (Personal fit)

Co je to longtermismus?

Když vybíráme v jaké oblasti pomáhat, důležitým dilematem je, zda cílit spíše na nějaký užitek situovaný v relativně brzké budoucnosti, nebo spíše na ovlivňování vývoje v dlouhodobé perspektivě.

Standardním příkladem prvního přístupu v rámci EA je posílání peněz na pečlivě vytipované projekty zaměřené na zdraví lidí v rozvojovém světě. Výhodou je, že na základě experimentálních vědeckých studií a dalších informací je možné mít relativně velkou jistotu, že například program pořizování sítí proti komárům v rámci prevence malárie je něco, co reálně a účinně funguje. Příznivci efektivního altruismu, kteří se zaměřují na tuto oblast, jsou často motivovaní zjištěním, že pravidelným finančním přispíváním lze zachránit spoustu lidských životů. 

Jinou větví EA je tzv. longtermismus. Přístup podle kterého jsou určujícím faktorem pro hodnocení užitečnosti našich akcí jejich dlouhodobé důsledky. A to dokonce důsledky sahající až do astronomicky vzdálené budoucnosti – i navzdory tomu, že je pochopitelně výrazně složitější tyto důsledky odhadovat. Jaké jsou pro longtermismus důvody?

Co se kritéria rozsahu týče, tak daleká budoucnost je astronomicky dlouhá. Takže množství hodnoty, které v ní může existovat, je taktéž astronomicky velké. Navíc se zdá, že stejně jako není důvod ignorovat utrpení lidí jen proto, že žijí v cizí zemi, tak není dobrý principiální důvod ignorovat utrpení některých lidí jen proto, že se zatím nenarodili. 

Jak se to má s kritériem řešitelnosti? Rozsah daleké budoucnosti nasvědčuje tomu, že pokud bychom ji mohli v nějaké nezanedbatelné a smysluplné míře ovlivnit, pak by toto ovlivnění zřejmě mělo obrovský význam. Přirozenou reakcí však může být skepse. To, kolik hodnoty v daleké budoucnosti bude, se přece nejlépe postarají ti, kteří v dané budoucí době budou žít, zatímco my to v podstatě neovlivníme.

Takto jednoduché to však není – nejvíce očividný háček je v tom, že nesmí dojít k vyhynutí. Riziko takovéto globální katastrofy ukazuje, že je možné, aby události a činy lidí v jedné konkrétní době dramaticky ovlivnily astronomicky dlouhou budoucnost a tedy i astronomické množství hodnoty. Právě v naší době (máme zde na mysli horizont desetiletí či staletí spíše než roků) je přitom riziko vyhynutí reálným rizikem.

Kromě tohoto rizika přitom existují i další mechanismy trvalého ovlivnění budoucnosti. Můžeme mluvit obecněji o katastrofách, které by způsobily permanentní degradaci možností dalšího vývoje. Nebo o událostech, které by vedly k uzamčení civilizace (lock-in). Představme si například stav, který by byl zároveň natolik stabilní, že by již nebyl vratný. 

Po drtivou většinu lidské historie byla možnost zničení vlastního druhu, nebo dokonce vyhlazení veškerého života na Zemi, něčím neznámým. Změna nastala v souvislosti s příchodem moderních technologií. Myšlenka globálního sebezničení šokovala lidstvo nejprve s vynálezem nukleárních zbraní, později se přidala klimatická změna. Vývoj přitom pokračuje dál a zdá se, že dalšími, pravděpodobně ještě závažnějšími technologiemi s potenciálními důsledky astronomických rozměrů by se v relativně brzké době mohly stát pokročilá umělá inteligence a biotechnologie schopná vytvářet umělé patogeny. Navíc snadno se mohou objevit i další podobně významné oblasti, o jejichž existenci či závažnosti zatím nevíme.

Práce na longtermistických tématech bývá však navzdory jejich důležitosti typicky velmi zanedbaná. Nepoměr je nejvíce zřejmý u nově se objevujících technologií, jejich rizikům relevantním z hlediska longtermismu se profesně na celém světě věnují řádově jen stovky lidí.

Není dobro jen něčím relativním či subjektivním?

To je závažná filozofická námitka. Jednou z odpovědí může být, že alespoň na některých elementárních věcech se pravděpodobně shodneme. Například na tom, že náš svět je lepší než hypotetický svět, ve kterém ve 20. století vypukla jaderná válka mezi USA a Sovětským svazem. Minimálně na základních srovnáních tohoto typu se pravděpodobně shodneme.

Někdo však může trvat na tom, že v jádru nakonec ani taková jednoduchá srovnání neplatí a že filozoficky vzato buď žádné hodnoty neexistují (nihilismus), anebo jsou zcela nepoznatelné či nedosažitelné. (Anebo že vše, co můžeme ovlivnit, hodnotu má, ale zcela stejnou). 

V tomto případě je ale zřejmě racionální použít koncept morální nejistoty: Jelikož úplná skepse v normativních otázkách nedává žádný návod na jednání, je rozumné orientovat se podle méně skeptické možnosti, byť by měla být méně pravděpodobná.

Proč bych se měl zajímat o altruismus? Lze to zdůvodnit?

Názor, že lidé mají povinnost dělat něco prospěšného, není nutnou součástí efektivního altruismu.

Je pravda, že někteří efektivní altruisté si myslí, že existují dobré důvody, proč by (minimálně) dobře zajištění obyvatelé vyspělých zemí měli nějakou část svých zdrojů (ať už času či peněz) věnovat něčemu prospěšnému.

Jiní jsou aktivní čistě na základě své osobní preference, například protože efektivní altruismus naplňuje jejich potřebu věnovat se něčemu smysluplnému a užitečnému.

Nejsou myšlenky efektivního altruismu naprosto zřejmé a triviální?

Pokud je pro Vás výchozí záměr efektivního altruismu naprosto zřejmá záležitost, skvělé! Naším cílem je zlepšit svět, ne učinit efektivní altruismus kontroverzním nebo za každou cenu originálním. Bohužel však další otázky, které na výchozí záměr navazují, již tak zřejmé být nemusí. Doporučujeme tedy seznámit se s EA podrobněji.

Není to vypočítavé a neosobní?

Je pravda, že efektivní altruisté často sledují výzkum, data a čísla a že úvahy efektivního altruismu typicky nevedou k pomoci lidem, se kterými bychom se zároveň osobně potkali. Je to však důsledek postoje, podle kterého v altruismu jde primárně o skutečný dopad a nikoliv o co nejlepší vlastní pocit.

Chcete mi tvrdit, že to, co dělám, je špatně?

To nechceme. Můžete se věnovat velmi prospěšné věci, která zaslouží chválu. Pouze je možné, že existuje ještě něco efektivnějšího, což ale z výborné věci nedělá špatnou.

Jestliže jste se aktivně nepokusili vybrat tu nejprospěšnější variantu, je pravděpodobné, že pokud byste tak učinili, byli byste schopni realizovat ještě něco užitečnějšího. 

Ani efektivní altruisté si nemyslí, že již nalezli ty nejlepší postupy a naopak si jsou vědomi velké pravděpodobnosti vlastního omylu. Asi nikdo z nás se nemůže odvážit tvrdit, že již dělá věci nejlépe, jak to jen jde.