Biosecurity a biosafety: klíče k ochraně před biologickými hrozbami

Biosecurity a biosafety jsou dvě důležitá odvětví, která se zabývají ochranou světa před nebezpečnými biologickými látkami. Každé z těchto odvětví má své specifické cíle, přístupy a metody, ale společně tvoří základní pilíře ochrany moderní společnosti před biologickými riziky.

Biosecurity: Ochrana před zneužitím biologických látek

Biosecurity – biologická ochrana – se zaměřuje na prevenci úmyslného zneužití biologických látek a technologií. Jejím hlavním cílem je zabránit tomu, aby různé nebezpečné materiály – například viry, bakterie, toxiny či genetické informace – padly do nesprávných rukou a byly použity ke škodlivým účelům, jako je bioterorismus. 

Mezi hlavní nástroje biosecurity patří přísná fyzická zabezpečení výzkumných zařízení a laboratoří, sledování podezřelých aktivit, které by mohly naznačovat snahu o získání nebezpečných biologických materiálů, a restrikce týkající se přístupu k citlivým informacím nebo samotným látkám. 

Biosafety: Ochrana před neúmyslným šířením nebezpečných činitelů

Oproti tomu biosafety – biologická bezpečnost – se zabývá minimalizováním rizik spojených s nechtěným únikem či rozšířením nebezpečných organismů při jejich manipulaci, například v laboratořích nebo nemocnicích. Mezi zásady biosafety patří dodržování správných postupů a správného použití ochranných prostředků. Pravidla jsou navržena tak, aby minimalizovala riziko šíření infekčních chorob a zabránila kontaminaci okolního prostředí.

Přínos pro každodenní život

Díky opatřením zavedeným v rámci biosecurity a biosafety se lidé mohou soustředit na každodenní život, aniž by čelili neustálým obavám z nekontrolovatelného šíření nebezpečných virů, bakterií nebo toxických látek. Oba tyto systémy společně tvoří neviditelnou ochranu, která brání lidstvo proti katastrofickým pandemiím nebo jiným zdravotním a environmentálním hrozbám.

Příkladem jejich účinnosti je například epidemie COVID-19, kdy opatření týkající se biosafety hrála klíčovou roli při ochraně zdravotnického personálu, pacientů a veřejnosti před šířením nákazy. Ačkoli pandemie COVID-19 přinesla velké ztráty, je důležité zmínit, že bez přijatých opatření by byly její důsledky daleko horší.

Růst pandemií a úspěchy biosecurity

V souvislosti se Španělskou chřipkou zemřelo mezi lety 1918 a 1920 více jak 50 milionů lidí. Ve Spojených státech přišlo o život v roce 1918 během této pandemie na 675 000 lidí – pro srovnání je to více obětí než v první světové válce, druhé světové válce, korejské válce a válce ve Vietnamu dohromady.

V posledních desetiletích jsme svědky růstu frekvence a závažnosti pandemií. Historické pandemie, jako byla španělská chřipka v roce 1918, ukázaly, jak devastující může být rozšíření viru na globální úrovni. COVID-19 nám ukázal, jak nebezpečné mohou být biologické hrozby v globalizovaném světě, kde je pohyb lidí a zboží mezi státy rychlejší a intenzivnější než kdy dříve.

Nicméně je důležité si připomenout, že i přes tyto nové hrozby jsme jako lidstvo udělali obrovský pokrok v boji proti infekčním chorobám. Jedním z nejvýraznějších úspěchů je například eradikace pravých neštovic, která byla dosažena díky globálnímu očkovacímu programu. To ukazuje, že pokud se vědecké komunity a vlády celého světa spojí, je možné dosáhnout i zdánlivě nemožných cílů – vyhubení nemoci.

Eradikace neštovic je důkazem toho, že správně nastavené systémy biosecurity a biosafety mohou mít zásadní dopad na zdraví populace. Bohužel, zatímco jsme dokázali zcela vymýtit neštovice, jiné nebezpečné patogeny, jako jsou například spalničky, malárie nebo ebola, stále zůstávají hrozbou. Přesto naděje, že se nám podaří podobně vymýtit i další nemoci, zůstává živá.

Biotechnologie: Dvojsečná zbraň

Významnou roli v biosecurity a biosafety hrají také biotechnologie. Historicky byla první biotechnologií vakcína proti neštovicím, kterou vymyslel Edward Jenner v roce 1796. Tento objev otevřel nové možnosti pro medicínu a ochranu lidského zdraví. Dnes jsou biotechnologie nepostradatelnou součástí vědy, která nám umožňuje vyvíjet nové léčebné postupy, diagnostické nástroje a vakcíny.

Současný vývoj biotechnologií přináší nové příležitosti, ale také rizika. Například technologie CRISPR, která umožňuje přesnou editaci genomu, je považována za revoluci v biologii a medicíně. Enzym (Cas-9), který CRISPR (CRISPR-Cas9) používá, je schopný naříznout DNA na specifickém místě a tím umožnit výzkumníkům buď odstranit, nebo upravit genetickou informaci u jakéhokoliv živého organismu, který DNA má. CRISPR má obrovský potenciál pro léčbu genetických onemocnění, vývoj nových terapií proti rakovině nebo zlepšení zemědělských plodin. Nicméně stejnou technologií lze teoreticky vytvářet nebezpečné geneticky modifikované organismy nebo patogeny.

Příkladem užití biotechnologií, které vyvolalo etické otázky, je nedávný případ v Číně, kde vědci pomocí technologie CRISPR editovali geny psů, aby dosáhli konkrétních vlastností. Tento případ vzbudil kontroverze a otevřel otázky etiky a potenciálního nebezpečí spojeného s genovou manipulací. Stejně jako každá jiná technologie, i biotechnologie mají obrovský potenciál k prospěchu lidstva, ale také k jeho zneužití. Proto je nezbytné, aby vývoj biotechnologií byl pečlivě regulován a kontrolován v rámci principů biosecurity a biosafety.

Závěr

Biosecurity a biosafety hrají důležitou roli v ochraně naší společnosti před nebezpečnými biologickými hrozbami, ať už jde o úmyslné zneužití, nebo o omyly. Díky pokroku ve vědě a technologiích, zejména v oblasti biotechnologií, se otevírají nové možnosti pro ochranu veřejného zdraví a životního prostředí. Zároveň však roste potřeba pečlivě regulovat tyto technologie, aby se zabránilo jejich zneužití.

Přestože se nám podařilo dosáhnout významných úspěchů, jako je eradikace neštovic, mnoho problémů stále zůstává. Ať už jde o růst pandemií, nebo o rizika spojená s novými technologiemi, to, jak na ně a na regulace vlády nahlížejí, je nezbytné, abychom pokračovali v investicích do systémů biosecurity a biosafety, které chrání lidstvo před hrozbami budoucnosti. Díky větší globální spolupráci a rychlejšímu šíření informací mezi vědeckými institucemi by to mělo být teoreticky jednodušší než kdy dříve.