Chci chránit zvířata - jak pomáhat efektivně?

Chránit zvířata je zajisté velmi šlechetná myšlenka, ale častokrát bychom na poli ochrany zvířat mohli postupovat mnohem lépe a efektivněji, pokud bychom se na celou problematiku podívali s odstupem.

Sept. 28, 2017


Na tom, že zvířata jsou schopna cítit bolest a utrpení, panuje široký vědecký konsensus ( en.wikipedia.org - "Denialism/animal pain and suffering"). Většina lidí tuto vlastnost zvířat také vnímá, minimálně u svých domácích mazlíčků. Efektivní altruisté se proto nesnaží jen o snižování utrpení lidí, ale zaměřují se i na snižování utrpení zvířat. V tomto článku se zabývám efektivitou (počet zachráněných zvířat za nějakou darovanou částku) zvířecích charitativních organizací působících v České republice.

Před tím, než budu pokračovat, je vhodné upozornit na filosofické základy, o které se opírám a které mají vliv na mé závěry:

  1. Život psa či kočky má stejnou (nebo alespoň velmi podobnou) hodnotu jako život slona, žirafy, prasete, krávy, koně, husy nebo třeba kuřete. Všechna tato zvířata jsou vnímající jedinci s velmi podobným nervovým systémem a mají tedy i velmi podobnou schopnost cítit bolest, utrpení a další emoce.
  2. Zamezení narození zvířete může být v některých případech z hlediska ochrany zvířat pozitivní. A to tehdy, pokud by toto zvíře během svého života zažilo více utrpení než prosperity. To platí například pro zvířata chovaná v průmyslovém zemědělství (velkochovy). Proto například snížení spotřeby živočišných produktů považuji za pozitivní krok pro ochranu zvířat, protože tím člověk sníží poptávku po zabití několika stovek zvířat v průběhu svého života (viz dále).

Když z pohledu efektivního altruismu hodnotíme nějaký problém, díváme se na 3 kritéria: jak je problém veliký, jak moc je zanedbaný a zda je řešitelný. Hlavním smyslem není odpovědět na otázku „je problém potřeba řešit?,“ ale spíše „je efektivní věnovat mé peníze na řešení tohoto problému?“ Existují totiž problémy, které jsou sice významné, ale zároveň je na jejich řešení věnována spousta energie a peněz - a proto může být efektivnější peníze věnovat na řešení jiného problému, který sice není tak závažný, ale je velmi zanedbaný (peníze tak přinesou větší mezní užitek).

Rozsah problému

Pro pochopení rozsahu problému utrpení zvířat se nejprve podíváme na to, v jakých počtech která zvířata umírají. Budeme pracovat s daty z USA, kde jsou dostupná. Ač v absolutních hodnotách samozřejmě nemohou být srovnatelná, v relativních alespoň zhruba ano. Ročně v USA zemře zhruba 9,2 miliard „zemědělských zvířat“ [tímto pojmem, ač běžně nepoužívaným, v tomto článku označuji zvířata používaná v živočišném zemědělství - jde tedy o pojem užší než hospodářská zvířata] (do  tohoto počtu přitom nejsou započítávány ryby, kterých umírá několikanásobně více), z toho zhruba 95 % jsou slepice a kuřata. (statistika z humanesociety.org).  V amerických útulcích pro zvířata naproti tomu zemře zhruba 2,7 milionu zvířat ročně (tedy zhruba jedno zvíře v útulku na 3400 zemědělských zvířat). Tento silný nepoměr, kdy zhruba 99,6 % všech zvířat zabitých člověkem umírá v  zemědělství, zobrazuje následující graf:

zvirecicharity


[zdroj obrázku ]


Jen v USA tedy i bez započtení ryb ročně umře více zemědělských zvířat, než kolik na celém světě žije lidí a téměř čtyřtisíckrát více, než kolik v USA zemře lidí (necelých 2,5 milionu). Na každého žijícího Američana připadá zhruba 30 mrtvých zvířat ročně (prakticky všechna zvířata umírají na základě poptávky po živočišných produktech jako je maso, vejce či mléko), za celý život je to přes 2000 zvířat (když nepočítáme ryby). V Česku každý rok umírá zhruba 70 milionů zvířat na jatkách [Data Českého statistického úřadu za rok 2016. Tyto údaje jsou bez ryb.] a když započítáme zahraniční obchod (Česko podstatně více dováží než vyváží), domácí poptávka vyvolá úmrtí zhruba 100 milionů zvířat na jatkách každý rok. Češi jsou tak na tom o něco lépe než Američané, na průměrného Čecha připadá zhruba 10 mrtvých zvířat ročně a přes 700 za život. Počet zvířat v útulcích (která by bez existence útulků byla pravděpodobně utracena) v Česku je neznámý, pravděpodobně dosahuje několika málo desítek tisíc.[ lidovky.cz - "Lidé se o psy v útulku více zajímají, pomáhají všemi možnými prostředky" ]  Zvířat umírajících na kožešinových farmách je zhruba 20 000 ročně.[statistika z obrancizvirat.cz] Každý rok je dalších zhruba 230 tisíc zvířat využito pro účely testování[statistika z eagri.cz ] (jen pro upřesnění: zvířata netrpí při všech typech pokusů a z dostupných dat nelze určit, kolik jich trpí a jak moc).


Druhy zvířecích charit

Zvířecí charity lze rozdělit do dvou hlavních skupin podle jejich zaměření: jsou to organizace zaměřující se na domácí zvířata (většinou provozují útulky) a organizace zaměřující se na hospodářská zvířata (ty jsou různorodější).

Organizace provozující útulky pro domácí zvířata snižují utrpení opuštěných zvířat, protože se o ně starají namísto toho, aby se tato zvířata potulovala po ulicích bez stravy a přístřeší (bez existence útulků by pravděpodobně byla utracena).

Organizace věnující se ochraně hospodářských zvířat lze rozdělit na tři základní podskupiny podle jejich přístupu - útulky, welfarové organizace a organizace usilující o osvobození zvířat:

  • Útulky se starají o hospodářská zvířata, která by jinak byla poslána na jatka.
  • Welfarové organizace se snaží o zlepšování životních podmínek hospodářských zvířat, a to buď tlakem na legislativní změny (například zvětšení životního prostoru slepic), nebo tlakem na podnikatele, aby životní podmínky těchto zvířat zlepšili dobrovolně (například významní odběratelé živočišných produktů jako jsou supermarkety nebo fast-foodové řetězce, které sice hospodářská zvířata sami nechovají, ale jsou schopni vyvinout dostatečný tlak na chovatele), případně snahou o změnu spotřebitelského chování (aby si lidé kupovali živočišné produkty z chovů s větším welfare).
  • Organizace usilující o osvobození zvířat se snaží dosáhnout toho, aby hospodářská zvířata přestala být pro potřeby lidí využívána, a to alespoň v některých oblastech (ať už oblečení, testování kosmetiky nebo třeba stravování). Pro dosaženítohoto cíle se snaží o změnu spotřebitelského chování (nekupování si kožešin, omezení nebo úplná eliminace spotřeby masa, mléka a vajec, atd.), změnu legislativy (například zákaz kožešinových farem či zrušení dotací do živočišnéhozemědělství) či změnu chování podnikatelů a poskytovatelů služeb (zavedení bezmasých pondělků v jídelnách, odstranění živočišných ingrediencí z výrobků atd.)
Financování českých zvářecích charit

Při vyhledávání českých zvířecích charit jsem identifikoval (pokud není uvedeno jinak, jedná se pouze o organizace s rozpočtem do 250 000):

  • 7 charit věnujících se domácím zvířatům (psům a kočkám), které dohromady hospodaří zhruba s částkou 5,9 milionů Kč,[Zvíře v tísni (250 000 Kč), Ochrana zvířat (2,3 mil Kč), Šance pro kočku (570 000 Kč), Dejte nám šanci (březen-červenec 2017- 350 000 Kč), Psí život (1,1 mil Kč), Nadace Psí naděje (900 000 Kč), Za práva zvířat (400 000 Kč).]
  • 1 organizaci věnující se převážně nehospodářským zvířatům [Svoboda zvířat (1,8 mil Kč), jejímž předmětem zájmu jsou kočky, kožešiny, cirkusy či testování na zvířatech],
  • 1 welfarovou organizaci - ta hospodaří s rozpočtem zhruba 850 000 Kč [Společnost pro zvířata (poslední výroční zpráva je z roku 2014)],
  • 1 organizaci provozující útulek pro hospodářská zvířata - rozpočet zhruba 250 000 Kč [Farma Naděje],
  • několik málo organizací propagujících změnu spotřebitelského chování s minimálním rozpočtem v řádu desítek až malých stovek tisíc Kč[Otevři oči (120 000 Kč), Kolektiv pro zvířata (120 000 Kč), Česká veganská společnost (70 000 Kč), Vegan Fighter (nezveřejňují), Česká vegetariánská společnost (nezveřejňují)],
  • 1 mladou, ale úspěšnou (vedla úspěšnou kampaň za zákaz kožešinových farem) organizaci s neznámým rozpočtem, u níž není zřejmé, jakým směrem se bude dále ubírat[Obránci zvířat - OBRAZ].


Už z výše uvedeného seznamu je znát, že daleko větší pozornosti z hlediska darovaných prostředků se dostává domácím zvířatům a dalším nehospodářským zvířatům (zhruba 7,7 milionů Kč ročně) než zemědělským zvířatům (zhruba 1,3 milionů Kč ročně). Jsem si jistý, že kdybychom započítali úplně všechny zvířecí charity, projevil by se ještě mnohem větší

nepoměr mezi těmito dvěma skupinami ve prospěch domácích zvířat (zatímco útulků existují v Česku stovky, organizací věnujících se zemědělským zvířatům není o moc více než těch uvedených v seznamu). Přitom, jak je uvedeno v úvodní kapitole, v zemědělství umírá několika tisíckrát více zvířat než všude jinde (tedy představují více než 99,9 % úmrtí). Tento silný nepoměr ukazuje, že problém ochrany zemědělských zvířat je velmi zanedbaný a už jen to mě vede k závěru, že

nejefektivnější je věnovat peníze na zvířecí charitu věnující se zemědělským zvířatům.

Efektivita řešení

Při mapování českých zvířecích charit jsem narazil na problém, který výrazně ztěžuje hodnocení jejich efektivity: netransparentnost. Mnohé z nich nezveřejňují údaje o svém hospodaření a téměř žádná nezveřejňuje informace, dle kterých by bylo možné hodnotit jejich efektivitu. Efektivitu některých druhů zvířecích charit je mnohem snazší hodnotit než efektivitu jiných. Nejjednodušší je hodnotit efektivitu útulků, už obtížnější je hodnotit efektivitu  welfarových organizací. U organizací usilujících o osvobození zvířat je hodnocení jednodušší u institucionálních změn (např. zákaz kožešinových farem), naopak u změny spotřebitelského chování je to velmi obtížné. Tedy jinak - vyhodnotit efektivitu změny spotřebitelského chování je relativně snadné, ale extrémně obtížné je vyhodnotit vliv konkrétní organizace na tuto změnu. Například víme, že počet veganů, vegetariánů a flexitariánů se postupně zvyšuje (jak ukazují data například z Německa, Izraele či Velké Británie), ale je těžké zjistit, čí je to zásluhou. 


  1. Chtěl jsem nejprve spočítat, jak efektivní v ochraně zvířat jsou útulky, které ze zvířecích charit dostávají nejvíce peněz. Bohužel se mi podařilo najít jen dvě organizace, kterézároveň informují o počtu zachráněných zvířat a zveřejňují své příjmy a výdaje. Výpočet jsem proto udělal na základě dat pouze z těchto organizací; ač si uvědomuji, že průměrnáhodnota u útulků může být odlišná, vzhledem k nedostatku dat si s tímto číslem budeme muset vystačit. Spolek Šance pro kočku má roční příjem zhruba 570 000 Kč ročně. Provozuje útulek, kde se stará zhruba o 100 koček. V roce 2016 si díky útulku našlo nový domov 93 koček, které by jinak možná umřely na ulici nebo byly utraceny. Spolek Šance pro kočku tak zachrání zhruba 1 kočku za 6000 Kč, které mu někdo daruje Spolek Svoboda zvířat věnuje část své energie a prostředků na projekt ochrany koček. V roce 2016 na tento projekt vynaložil 347 tisíc Kč a do nových domovů se podařilo umístit 68koček. Zachránění jedné kočky tak stojí přibližně za 5000 Kč.

  2. Efektivitu organizací propagujících veganství je extrémně obtížné vyhodnotit. Zjišťovat, kolik lidí k veganství motivovaly, lze reálně pouze nepřímo (počet rozdaných letáčků, dosah příspěvků na sociálních sítích, počet lidí odebírajících newsletter, počet lidí účastnících se výzvy „na měsíc veganem“ atd.). Přičemž bez toho, abychom znali alespoň hrubý poměr mezi těmito nepřímými indikátory a jejich vlivem na reálný život (například jaké procento lidí,kteří obdrží letáček, díky tomu změní své chování; nebo jaké procento lidí, kteří začnou sledovat organizaci na Facebooku, se díky jejím příspěvkům stane vegany nebo vegany zůstane), by zhodnocení efektivity ve smyslu nějakých konkrétních čísel bylo jen vycucáním si informací z prstu. Bohužel, důvěryhodné studie, které by dopad těchto aktivit (rozdáváníletáčků, natáčení záběrů z velkochovů atd.) vyhodnocovaly, zatím neexistují (a je otázkou, zda někdy budou či zda je to vůbec možné). Nicméně člověk průměrně za život sní přes 700 zvířat (viz výše). Pokud by organizace propagující veganství měla být například podobně efektivní jako útulek, její rozpočet napřesvědčení jednoho člověka k veganství by dosahoval několika milionů Kč. Snižování poptávky po živočišných produktech se totiž časem projeví do snížení nabídky - ač jepravda, že tento základní princip je v současnosti narušován přímými a nepřímými dotacemi do živočišného zemědělství (když se sektoru nedaří, na pomoc přispěchají peníze z veřejných rozpočtů). Počet veganů a vegetariánů v populaci poslední dobou poměrně rychle stoupá. V Česku sice nemáme přímá data vycházející z průzkumů, protože poslední průzkum na toto téma byl proveden v roce 2002, ale vzrůstající tendenci lze vyvodit nepřímo například ze zvyšujícího se počtu vegetariánských a veganských restaurací či zvyšující se dostupnosti veganských potravin v obchodech.[soucitně.cz-"Veganství se v roce 2016 dařilo" ] Organizací propagujících veganství či vegetariánství je v Česku přitom pramálo a mají velmi malé rozpočty v řádu několika desítek, maximálně malých stovek tisíců korun. Je velmi pravděpodobné, že většina veganů/vegetariánů v Česku nezměnila své chování díky aktivitám těchto českých organizací. Ale i kdyby takto ovlivnily jen malou část z nich, stále by byly výrazně efektivnější než útulky pro zvířata (s rozpočtem, který mají, by k překonán efektivity útulků stačilo, aby k veganství přesvědčily jednoho člověka za 10 let).I přes obtížnost vyhodnocování efektivity propagace veganství se o to někteří lidé snaží, a to na základě dat organizací, které různými způsoby měří efektivitu konkrétních aktivit (například rozdávání letáčků či placení si online reklamy). Ačkoliv nepovažuji tato data za natolik důvěryhodná, abych se o ně opíral, stojí za to je alespoň zmínit: za jeden americkýdolar věnovaný na propagaci veganství organizacím, které svou práci dělají dobře, lze údajně předejít narození 0,25 až 50 zvířat do hrůz intenzivních zemědělských chovů,[ everydayutilitarian- "How much does it cost to buy a vegetarian" ] což by znamenalo zhruba 60-12500x větší efektivitu než útulek pro zvířata. Bylo by tak chybou zavrhovat organizace propagujících veganství jen proto, že jejich efektivitu je tak složité vyhodnotit. Jak jsem již uvedl výše, už jen kvůli obrovskému nepoměru mezi počtem umírajících zvířat a výší darovaných prostředků jsem toho názoru, že nejefektivnější je darovat peníze zvířecím charitám věnujícím se zemědělským zvířatům.A výše uvedená úvaha tento můj předchozí závěr podporuje. Snaha vyhodnotit, zda je efektivnější organizací Otevři oči, Kolektiv pro zvířata nebo třebaČeská veganská společnost, by byla marná a proto se o to nebudu pokoušet. Z malého rozpočtu těchto organizací je ale zřejmé, že všechny budou rády za každé další dary. 

  3. Vyhodnotit efektivitu fakticky jediné české welfarové organizace (alespoň o které vím), Společnosti o zvířata, považuji za extrémně složité. Jednak se podílí na celoevropských kampaních, u kterých je těžké zhodnotit, kdo má jaký podíl na jejich úspěchu, jednak jejich poslední výroční zpráva je z roku 2014. Kampaně, které vedou (například Konec doby klecové či Zastavme transporty), jsou ale v případě úspěchu schopny přispět k lepším životním podmínkám zvířat.

  4. Bohužel nelze vyhodnotit ani efektivitu organizace OBRAZ, a to proto, že zatím nezveřejnila žádné informace o svém financování. Nicméně i tak lze bez většího zaváhání říci, že její kampaň za zákaz kožešinových farem byla podstatně efektivnější než záchrana zvířat v útulcích. Na záchranu 20 000 zvířat ročně v útulcích by totiž bylo potřeba více nežsto milionů Kč. Předpokládám, že kampaň OBRAZu stála maximálně několik málo milionů Kč, navíc jednorázově a ne každý rok. U této organizace ale nevíme, čemu se plánuje věnovat do budoucna - zda se bude zaměřovat primárně na ochranu zemědělských zvířat nebo nějakých jiných.

  5. Efektivitu organizace Svoboda zvířat považuji za relativně nízkou. Zhruba pětinu svých prostředků vynakládá na kampaň na záchranu koček (viz výše), dále se věnuje například zákazu používání zvířat v cirkusech (počet takto využívaných zvířat v Česku dosahuje několika málo stovek). Mimo to se ale věnuje dvěma tématům s relativně vysokýmdopadem, a to jsou kožešinové farmy a testování na zvířatech. Kampaň za zákaz kožešinových farem Svoboda zvířat vedla 18 let; je těžké zhodnotit, jak velký vliv na prosazení zákazu měla oproti OBRAZu, ale minimálně pro něj svou dlouhodobou kampaní vytvořila příznivé podmínky. Úspěšná kampaň za zákaz testování na zvířatech by měla relativně významný pozitivní dopad; zatím to ale nevypadá, že by kampaň k nějakému úspěchu směřovala. Efektivita Svobody zvířat je tak dle mého názoru o něco lepší než efektivita útulků pro zvířata, ale ne nijak výrazně, protože svou pozornost nevěnují zemědělským zvířatům.


Závěr

Jak je asi z tohoto článku zřejmé, hodnotit efektivitu zvířecích charit či jednotlivých intervencí (způsobů pomoci) je mnohdy velmi obtížné. U většiny intervencí nelze říci, kolik zvířat opravdu zachrání či nakolik zlepší jejich životní podmínky. I tak lze dle mého názoru zhruba říci, které druhy zvířecích charitativních organizací mají pravděpodobně vyšší dopad než jiné. Dnes v zemědělství umírá několikatisíckrát zvířat více než jinde, přitom zvířecí charity věnující se zemědělským zvířatům mají podstatně (deseti až stonásobně) nižší rozpočty než charity provozující útulky pro opuštěná domácí zvířata. Jsem toho názoru, že peníze darované právě organizacím věnujícím se zemědělským zvířatům, konkrétně organizacím usilujícím o osvobození zvířat, jsou alespoň dnes schopny „dojít nejdál“ - tedy přetavit se v nejvyšší počet zachráněných zvířat.

                                                                                                                                                                                    napsal Adam Zábranský


blog comments powered by Disqus