Moje potřeby vs. charita. Kam vložit své peníze?

Při rozhodování zda darovat peníze na charitu, nebo je použít na vlastní potřeby většinou uvažujeme jen v krátkdobém horizontu, měli bychom se nad tím však zamyslet i z jiného úhlu pohledu.

July 28, 2017

Z angl. originálu Bena Kuhna přeložila Kristina Němcová

Když lidé poprvé slyší o myšlenkách efektivního altruismu, zvláště od někoho jako Peter Singer, obvykle vyvstane jedna konkrétní námitka, která zní přibližně takto:

Peter Singer říká, že pokud bych viděl topící se dítě, pravděpodobně bych pro něj skočil i přesto, že bych tím zničil své nové boty za 500 dolarů. Z tohoto činu usuzuje, že bych měl darovat 500 dolarů charitě, díky čemuž bych zachránil život nějakého dítěte. Ale co se stane, když tuhle myšlenku dovedete k logickému závěru? Daroval bych všechny svoje peníze na charitu a žil bych na ulici! A to ode mě nemůžete čekat. Zřejmě nemá smysl poslouchat Petera Singera.

(Uvědomuju si, že tohle je častá námitka, protože jsem ji sám měl proti Peteru Singerovi po dobu dvou let, předtím než jsem si uvědomil, že zde může být důvod, proč i on sám utrácí za věci jako dům nebo obleky. Takže, pokud mluvíte s někým o efektivním altruismu, buďte si tohoto vědomi.)

Problém s touto námitkou je ten, že bere v potaz pouze velmi krátkodobý pohled na věc darování peněz, protože vydělat peníze, které můžete darovat, stojí peníze. Pokud se letos vzdáte celého svého majetku a darujete jej například Against Malaria Foundation a skončíte na ulici, pak váš příjem v příštím roce bude pravděpodobně mnohem nižší, protože na ulici se peníze vydělávají velmi těžko.

Ve skutečnosti, všechny darované peníze, které by jinak mohly být použity na řešení nějakého problému ve vašem životě, mají tzv. náklady obětované příležitosti (angl. opportunity cost) i pokud se váš problém zdá málo významný. To proto, že i pro relativně malé problémy platí, že pokud je nevyřešíte, budou okupovat vaši pozornost, která by jinak mohla být využita na mnohem hodnotnější věci, což může v důsledku znamenat i vydělávání peněz.

Příklad z mého osobního života: koupil jsem si druhý monitor. Pokud bych cestou z obchodu  viděl topící se dítě, skočil bych pro něj do vody a zahodil monitor. Ale potom bych si koupil nový monitor, protože jsem si uvědomil, že když přepínám mezi programováním, editováním a jinými okny neustále tam a zpět, ty v pozadí zabírají velkou část mojí pozornosti a moje výkonnost při práci na důležitých věcech jako je programování klesá. Spočítal jsem si, že pokud koupí druhého monitoru docílím byť jen 1% zlepšení při programování, protože dokážu sledovat více věcí na jednou, daná investice se mi zaplatí za méně než rok, což se rozhodně vyplatí.

Zajisté je tu určitá hranice bohatství, při které byste měli přestat utrácet peníze na řešení vlastních problémů, protože budou tak nepodstatné, že to za to nestojí. A souhlasím s Peterem Singerem, že tato hranice je mnohem níže, než si většina lidí myslí (podle údajů z USA se každodenní pocit spokojenosti přestává zvyšovat při příjmu $75 000 ročně (1), můžeme tedy usoudit že většina peněz, které lidé utrácejí na řešení vlastních problémů, jim vůbec nepomáhá a mohla by být využita lepším způsobem). Ale také si myslím, že tato hranice je mnohem výše, než naznačuje zběžné seznámení se s příkladem “topícího se dítěte” (Článek o problému “topícího se dítěte” jsme pro Vás již v minulosti přeložili, můžete si ho přečíst zde) a je důležité to mít v paměti při používání tohoto příkladu.


1.Kahneman, Daniel, and Angus Deaton. 2010. “High Income Improves Evaluation of Life but Not Emotional Well-being.” Proceedings of the National Academy of Sciences 107 (38) (September 21): 16489–16493


blog comments powered by Disqus