Efektivní charita: Pomáhej ostatním tak, jako bys pomáhal sobě

O tom, proč je důležité vědět, jak co nejlépe nakládat s omezenými zdroji i v rámci charity a jak o pomoci ostatním přemýšlet efektivněji

June 27, 2017

z původního článku od Scotta Alexandera přeložila Tereza Volmutová 


Představte si, že se chystáte na nebezpečnou expedici za polární kruh a máte omezený rozpočet. Prodavač v outdoorovém obchodě smutně zavrtí hlavou - nemůžete si dovolit všechno co byste potřebovali, musíte koupit jen to nejnutnější a doufat, že to bude stačit. Ale co je nejdůležitější? Měli byste si koupit tu nejteplejší bundu, i když to znamená, že už si nebudete moci koupit teplý spacák? Měli byste si vzít pro všechny případy více jídla, i když to bude znamenat, že cestu budete muset podniknout bez pušky? Nebo byste si radši měli koupit pušku a jídlo si ulovit? 

A co třeba atlas arktických rostlin? Květiny jsou váš koníček, a chtěli byste vědět, co okolo vás roste. A samozřejmě digitální fotoaparát - pokud se domů vrátíte živí, budete chtít dát fotky na Facebook. A co teprve ručně pletená šála s tradičními inuitskými vzory, vyrobená z přírodních vláken! To by bylo přece super! 

Koupit tyhle věci by byla samozřejmě hloupost. Problém je to, čemu ekonomové říkají náklady příležitosti. Koupit jednu věc znamená utratit peníze, za které byste si mohli případně koupit něco jiného. Ručně pletená šála by se určitě hodila, ale pravděpodobně bude stát tolik peněz, že si nebudete moct koupit jiné, užitečnější věci. A když je v sázce váš život, jsou důležitější věci než ohromovat přátele fotkami. Máte jediný cíl - zůstat naživu - a musíte použít vaše zdroje tak, aby šance na přežití byly co nejvyšší. Takové uvažování je naprosto logické a přirozené, když máte podniknout výpravu do mrazivé tundry. 

Nejsou už ale tak přirozené, když se máte rozhodovat o tom, jaké charitě věnujete peníze. Většina dárců tvrdí, že chce "pomáhat lidem". Pokud je toto pravda, měli by se snažit rozdělovat zdroje tak, aby pomohli co nejvíce lidem. Většina lidí to tak ale nedělá. V britské kampani "Buy a Brushstroke" ("Kup si tah štětce") darovalo 11 000 Britů celkově 550 000 liber na to, aby slavný obraz "Blue Rigi" zůstal v britském muzeu. Kdyby se těchto 550 000 liber místo toho použilo na hygienická zařízení v Afrických vesnicích, statistiky naznačují, že by to pomohlo zachránit 300 lidí od onemocnění. Každých 50 dolarů je také schopno zajistit rok normálního života lidem trpícím postižením jako je slepota nebo deformace končetin. 

Většina z těch 11 000 dárců zcela jistě chtěla pomoct ostatním lidem, aby jim zachovali přístup k původnímu, nádhernému uměleckému dílu. Stejně tak ale by zcela jistě většina z nich řekla, že je důležitější život tisíce lidí než jakákoliv malba. Tito lidé si ale taky neuvědomili, že ve skutečnosti stáli před touto volbou, a tak obraz zůstal v britském muzeu a někde ve třetím světě tisíc lidí zemřelo. Pokud "milujete bližního svého jako sebe", pak byste měli dávat stejně velký pozor při darování peněz charitě jako při nakupování výbavy na polární expedici. A pokud nepreferujete koupit si drahý obraz a pověsit si ho na sáně místo toho, abyste si koupili teplou bundu, pak byste taky měli zvážit, jestli není lepší zachránit životy lidí než koupit drahý obraz. 

Ne všechny otázky ohledně dárcovství charitám jsou tak jednoznačné jako tento příklad, ale na spoustu otázek ohledně dárcovství existují odpovědi. GiveWell.org, internetová stránka, kde můžete nalézt informace o efektivitě charit, ukazují, že antimalarika zachrání jedno dítě před úmrtím na malárii za 5000 liber, zatímco sítě proti hmyzu zachrání dítě před malárií dokonce za 500 liber. Pokud chcete tedy zachránit co nejvíce dětí, sítě proti hmyzu jsou lepší než antimalarika, stejně jako je lepší koupit si identickou televizi za 500 liber místo za £ 5000. A podobně, protože zachránit dítě prostřednictvím léčby průjmových onemocnění stojí £ 5000, je efektivnější darovat peníze charitě, která bojuje proti malárii pomocí antimalarických sítí, spíš než na průjmová onemocnění, pokud se tedy nerozhodujete na základě jiných kritérií, než jak zachránit co nejvíc dětí. 

Řekněme, že všichni nejlepší cestovatelé za polární kruh se shodují na tom, že nejdůležitější vybavení pro expedici jsou dobré boty, teplá bunda a výživné jídlo. Představme si, že vedli studii, kdy poslali na polární expedici tisíc cestovatelů a dali jim různou kombinaci vybavení a zkoumali, kdo přežije (takový výzkum by byl samozřejmě značně neetický). Z této studie tedy zjistili, že nejdůležitější vybavení jsou právě boty, bunda a jídlo. Vaše preference jsou tady tedy irelevantní - můžete jít samozřejmě s jiným vybavením, ale zvyšujete tím šanci úmrtí. 

A stejně tak existuje jen jedna nejlepší charita - ta, která je za jeden dolar schopná vykonat nejvíce dobra. To samozřejmě také není jednoznačné. Je na vašem uvážení, jestli je lepší, pokud 100 utracených liber zlepší známky čtyřiceti dětem o jeden stupeň, nebo odvrátí jeden smrtelný případ tuberkulózy, nebo zachrání 20 akrů deštného pralesa. Rozhodnutí, kam peníze darovat, je ale opravdu důležité, jinak se vám může stát, že se nechtěně rozhodnete, že krásný obraz je důležitější než život tisíce lidí. 

Je těžké rozhodnout, která charita je nejlepší. Mezi dvěma léčbami malárie je možná jednoznačné odpovědět, která je lepší, ale co kdybychom místo toho darovali peníze na výzkum, který může, ale také nemusí, objevit "zázračný", mnohem účinnější lék na malárii? Nebo financovat rozvoj technologie, která mnohonásobně urychlí každý výzkum? Odpověď není jednoduchá, ale je důležité si tyto otázky pokládat. 

Co třeba porovnávat charity pouze podle režijních nákladů, lehce dostupných údajů, které používá k hodnocení efektivity spousta organizací? Toto řešení je jednoduché, velmi elegantní, a taky špatné. Vysoké režijní náklady jsou pouze jedna z mnoha chyb, kterou charity mohou udělat. Představme si ještě jednou polárního cestovatele, který se rozhoduje mezi bundou za 200 liber, nebo digitálním fotoaparátem za 200 liber. Řekněme, že vyrobit bundu stojí pouze 100 liber a dalších 100 liber tvoří marže obchodníka, ale vyrobit fotoaparát stojí 200 liber a obchodník ho tedy prodává pouze za náklady na výrobu. Jednoznačně to mluví ve prospěch morálních hodnot obchodníka s fotoaparáty, ale to neznamená, že si polárník místo bundy vybere fotoaparát. Fotoaparát tím pádem slouží něčemu neužitečnému velmi efektivně, zatímco bunda k něčemu životně důležitému neefektivně. Bunda prodávaná za výrobní náklady by byla nejlepší možnost, ale pokud taková možnost není, i tak je pořád lepší bunda než fotoaparát. 

To samé platí pro charity. Síť proti hmyzu, která zachrání život za 500 liber a 50 % z toho jde na režijní náklady, je pořád efektivnější, než charita, která skrze léky na průjmová onemocnění zachrání život za 5000 liber, přestože na léky jdou veškeré peníze a náklady na režii jsou 0. V tomto případě 10 000 liber darovaných první charitě, která má vysoké režijní náklady, zachrání deset životů, zatímco stejné peníze darované druhé charitě s nulovými režijními náklady zachrání pouze dva. Správná cesta je v tomto případě darovat peníze první charitě a zároveň jí pobízet k hledání způsobů, jak snížit režijní náklady. V každém případě, hodnotit složení nákladů společnosti je užitečné, ale rozhodně nedostačující v otázce efektivity charity. 

Stejně jako je pouze jedna nejlepší charita, je také pouze jeden nejlepší způsob jak charitu podpořit. Jestli v ní budete dělat dobrovolníka, darujete jí peníze nebo o ní budete zvyšovat povědomí je vaše rozhodnutí, ale má své důsledky. Jestliže se schopný právník, který vydělává 1000 liber za hodinu, rozhodne odejít z práce o hodinu dřív, aby dobrovolně sbíral odpadky na pláži, přichází tak o 1000 dolarů, které mohl darovat charitě, která by najala 100 pracovníků za 10 dolarů na hodinu a sesbíralo by se tak 100krát více odpadků. Pokud šel sbírat odpadky na pláž kvůli tomu, že chtěl být chvíli na slunci a čerstvém vzduchu, a že chtěl zažít pocit, že sám přispívá k nějaké změně, tak je to v pořádku. Pokud ale jeho motivace byla čistě pomoci lidem tím, že zkrášlí pláž plnou odpadků, vybral si jednoznačně špatný způsob. A pokud chtěl pouze pomoct lidem, jakkoliv, vybral si ještě horší způsob, protože za 1000 liber mohl dvěma lidem zachránit život prostřednictvím sítí proti hmyzu. Pokud pro něj osobně nemá odstraněný odpad větší váhu než dva lidské životy, chybuje dokonce i vzhledem ke svým vlastním morálním hodnotám. 

Stejná logika by potom platila i kdyby ho čistá filantropie vedla k tomu, že nepůjde studovat práva a vydělávat 1000 liber za hodinu, ale radši půjde pracovat do neziskové organizace. 

Starořímský historik Sallust řekl o Catovi, že "preferoval být dobrý člověk před tím, aby tak jenom vypadal". Právník, který opustí dobře placenou práci, aby pracoval v neziskovém sektoru, se zcela jistě zdá jako dobrý člověk. Ale pokud "dobrého člověka" definujeme jako někoho, kdo pomáhá ostatním lidem, pak právník, který zůstane v dobře placené práci a část výdělku odvádí efektivním charitám, se vydává na Catovu cestu maximalizace dobra, které vykoná, spíš než jak dobře u toho vypadá. 

Rozpor mezi tím, jestli jsme dobří lidé, nebo jestli tak jenom vypadáme, se nevztahuje pouze k ostatním, ale také k nám samotným. Když darujeme peníze na charitu, jeden z motivů je pro nás hřejivý pocit dobře vykonané práce. Právník, který stráví den sbíráním odpadků, bude cítit osobní oběť a vzpomene si na tento pocit pokaždé když se s přáteli na pláž vrátí užít si volna. Právník, který pracuje přesčas a online daruje peníze na hladovějící sirotky v Rumunsku mít takový pocit pravděpodobně nikdy nebude. Není nic špatného na tom darovat peníze charitě a vnímat to jako určitou formu "zábavy" - pokud z toho máte dobrý pocit, darováním peněz na Fond umění si můžete užít hřejivý pocit možná jednodušeji a rychleji, než kdybyste šli do kina na romantickou komedii. Ale pokud někoho zajímá charita nikoliv kvůli dobrému pocitu, ale proto, že chce své peníze využít pro konání co nejvíce dobra, je důležité se nad jejich směřováním více zamýšlet. 

Je důležité být racionální ohledně darování na charitu stejně jako ohledně polární expedice. Vyžaduje to mít stejný přehled o nákladech příležitosti a stejný racionální závazek prozkoumat efektivní využití zdrojů, a v obou případech to může být otázka života a smrti.

 


blog comments powered by Disqus