11 mýtů o charitě a zahraniční pomoci

Existuje spousta důvodů, proč přispívat na charitu a zvyšovat výdaje na zahraniční pomoc. Jisté mýty ohledně efektivity pomoci ale přetrvávají. Pojďme oddělit fakta od domněnek a výmyslů. Přeloženo z originálního článku organizace Giving What We Can.

May 2, 2017

  • Mýtus č. 1: „Na zahraniční pomoc již utrácíme obrovské množství peněz“
  • Mýtus č. 2: „Peníze, které jsme již utratili, měly malý nebo žádný efekt“
  • Mýtus č. 3: „U tak velkého problému neudělá můj příspěvek žádný rozdíl“
  • Mýtus č. 4: „Charita začíná doma: nejdříve bychom měli vyřešit vlastní problémy“
  • Mýtus č. 5: „Pomoc nemá smysl kvůli zkorumpovaným vládám zemí, jež ji obdrží“
  • Mýtus č. 6: „Pomoc pouze způsobuje závislost rozvojových zemí na darech“
  • Mýtus č. 7: „Pomoc v rozvojových zemích povede k přelidnění, což jen způsobí další problémy“
  • Mýtus č. 8: „Nepotřebujeme charitu, ale politickou akci“
  • Mýtus č. 9: „Ekonomický růst dostane lidi z chudoby. Měli bychom se zaměřit pouze na růst“
  • Mýtus č. 10: „Měli bychom podporovat posílení zdravotních systémů namísto dlouhodobě neudržitelných zásahů"
  • Mýtus č. 11: „Zastavení daňových úniků nadnárodních korporací by pokrylo nedostatky ve financování rozvoje"

Mýtus č. 1: „Na zahraniční pomoc již utrácíme obrovské množství peněz“

Částka, jež rozvinuté země utrácí, je velmi malá, v porovnání s jejich bohatstvím. V roce 2015 utratily země sdružené ve Výboru OECD pro rozvojovou pomoc (Development Assistance Committee – DAC) celkem 131,6 miliard dolarů na pomoc rozvojovým zemím. Tato částka tvořila pouze 0,3 % z celkových národních příjmů těchto zemí, jinak řečeno 3 koruny z každé tisícovky.

Pro srovnání, dle reportu vytvořeného na Brownově Univerzitě, válka v Iráku (2003) stála Spojené Státy přes 2 biliony dolarů. Lidé často trpí dojmem, že se na zahraniční pomoc utrácí mnohem více peněz, než jaká je realita. Američtí občané průměrně odhadují, že na zahraniční pomoc je vynakládáno 31 % veřejného rozpočtu. Ve skutečnosti se jedná o méně než 1 %.

Mýtus č. 2: „Peníze, které jsme již utratili, měly malý nebo žádný efekt“

Globální chudoba je obrovský problém a zahraniční pomoc ji zatím stále nevymýtila. Nicméně, jak bylo zmíněno výše, částka určená k pomoci je výrazně nižší, než se často předpokládá. Navzdory tomuto faktu bylo již v rozvojovém světě dosaženo mnohého:

Pravé neštovice byly celosvětově vymýceny v roce 1980 důsledkem iniciativy Světové zdravotnické organizace (WHO) zahájené v roce 1959. Tato vysoce nakažlivá nemoc měla ničivý dopad především v jižní Asii, kde zabila až polovinu nakažených a přeživší zanechala zmrzačené.

Hlavně díky úsilí Carterova centra, WHO a UNICEF bude v nejbližších letech pravděpodobně vymýcena další mučivá a vysilující nemoc - drakunkulóza (guinea-worm disease). Mezi lety 1986 a 2015 klesl počet případů ročně z 3,5 milionů na 22 a výskyt se snížil z 21 zemí pouze na 4.

Americký Institute for Health Metrics and Evaluation odhadl, že mezi lety 2000 a 2014 odvrátily příspěvky ve výši 73,6 miliard dolarů (od soukromých i veřejných dárců) smrt 14 milionů dětí. Dalších 133 miliard dolarů bylo na zdravotní péči pro děti vynaloženo přímo vládami zemí s nízkými a středně vysokými příjmy, což odvrátilo smrt dalších přibližně 20 milionů dětí.

Podívejte se na seznam charit doporučených Giving What We Can, kde uvidíte, jak velký dopad již tyto charity mají a jakým způsobem zlepšují zdraví a životy. Navzdory relativně malým výdajům jsme již zvládli udělat významné kroky kupředu, co se týče zdraví. Jen si představte, čeho bychom mohli dosáhnout, pokud bychom přispívali ještě více a do těch nejefektivnějších programů!

Mýtus č. 3: „U tak velkého problému neudělá můj příspěvek žádný rozdíl“

Ve skutečnosti můžete změnit mnohem víc, než si myslíte. Pokud by například průměrný Američan daroval 10 % svého ročního příjmu organizaci Against Malaria Foundation (AMF), bylo by možné za jeho příspěvek nakoupit 700 ochranných moskytiér (proti komárům přenášejícím malárii). V průběhu pracovního života by to bylo celkem 28 000 moskytiér, které AMF doručí lokálním partnerům, kteří je dále distribuují potřebným. Dle odhadů těchto 28 000 moskytiér odvrátí smrt více než 35 dětí. To je úžasný výsledek.

Možná nedokážete vymýtit chudobu sami, ale všechna velká hnutí jsou složena z individuálních akcí. Pokud bychom všichni darovali pouze procento svých příjmů nejefektivnějším charitám, ve skutečnosti bychom společně vymýtili extrémní chudobu v průběhu našich životů.

Mýtus č. 4: „Charita začíná doma: nejdříve bychom měli vyřešit vlastní problémy“

V rozvinutých zemích je bezesporu také mnoho lidí ve složitých životních situacích, kteří si zaslouží stejnou pozornost, jako ti v zemích rozvojových. Otázka však zní: čeho lze naším příspěvkem dosáhnout?

V rozvinutém světě již utrácíme dostatek peněz za zdravotní péči, hygienu a vzdělání, čímž například zajišťujeme, že nemocem se snadnou prevencí je opravdu předcházeno a lehce vyléčitelné choroby jsou vyléčeny. Ve většině případů dále přetrvávají problémy, jejichž vyřešení by bylo relativně nákladné. Z toho důvodu považuje britský systém státní zdravotní péče za nákladově efektivní utratit až 20 000 liber (přibližně 638 000 Kč) za dodatečný jeden rok zdravého života.

V absolutním protikladu k tomu leží řada rozvojových zemí, které jsou kvůli své chudobě zamořeny chorobami, jejichž potlačení by nás v rozvinutém světě stálo poměrně málo. GiveWell například odhaduje, že cena za záchranu jednoho dětského života pomocí distribuce ochranných moskytiér od Against Malaria Foundation je přibližně 3 500 dolarů (cca 86 200 Kč). Britské zdravotnictví utratí tuto částku za přidání dvou měsíců zdravého života pacientovi.

Mýtus č. 5: „Pomoc nemá smysl kvůli zkorumpovaným vládám zemí, jež ji obdrží“

Nikdo netvrdí, že se v rozvojových zemích kvůli korupci někdy „neztratí“  peníze či zdroje určené k pomoci. Řešením však není dávat méně, nýbrž dávat chytřeji.

Jednou z cest ke snížení rizika korupce je podpora programů, které se nezabývají cenným zbožím, jež by mohlo někoho lákat. Další možností je darování organizacím s přísnou kontrolou distribuce a robustním hodnocením dopadu, což zajišťuje, že jejich práce dělá opravdu rozdíl a neplní pouze pár předem určených kapes. Například Against Malaria Foundation je v průběhu distribuce ochranných moskytiér zvláště důsledná ve snaze vyhnout se korupci a odrazovat od ní.

Mýtus č. 6: „Pomoc pouze způsobuje závislost rozvojových zemí na darech“

Je pravda, že například darování velkého množství jídla může učinit lokální farmaření neziskovým. Nicméně řada intervencí tento problém nezpůsobuje a má v drtivé většině případů pozitivní dopad. Například:

Distribuce léků proti opomíjeným tropickým nemocem nejen zlepšuje zdraví, ale zvyšuje také úroveň vzdělanosti a bohatství. Organizace Schistosomiasis Control Initiative a Deworm the World vytvořily své programy tak, aby mohly být následně převzaty místními ministerstvy zdravotnictví a zůstaly nadále udržitelné, což povede v průběhu času ke snižování závislosti na cizí pomoci.

Projekt Healthy Children pomáhá vládám obohatit základní potraviny o stopové prvky. Jakmile budou standardy a procesy zavedeny, nebude již potřeba dalších „dávek". 

Při posuzování charit bereme tuto věc v potaz, abychom si byli jisti, že doporučené charity zlepšují životy udržitelným způsobem, bez vykořisťování.

Mýtus č. 7: „Pomoc v rozvojových zemích povede k přelidnění, což jen způsobí další problémy“

Proč je porodnost v rozvinutých zemích mnohem nižší, než v těch rozvojových? Hned z několika důvodů:

  • Nižší úmrtnost novorozenců znamená, že rodiny nepotřebují tolik potomků, aby zajistily, že někteří z nich přežijí.
  • Stejně tak zlepšování životní úrovně snižuje potřebu mnoha dětí, které musí rodinu podporovat.
  • Lepší přístup k antikoncepci poskytuje rodinám vyšší kontrolu nad plodností

Snížením úmrtnosti novorozenců, zlepšením životní úrovně a zvýšením přístupu k antikoncepci tak v rozvojových zemích může dojít k demografickému přechodu, který současně přinese nižší porodnost a pomůže v boji s extrémní chudobou.

Existuje také řada způsobů, jak díky rozvojové pomoci zlepšit životní úroveň v chudobou zasažených oblastech a zároveň tím nezvyšovat porodnost. Například léčbou slepoty či opomíjených tropických nemocí, jež postiženým lidem značně znepříjemňují život, avšak nemají příliš velký vliv na porodnost.

Pravidelné ošetření v rámci odčervovací kampaně dokonce vedlo k prokazatelnému snížení absencí ve škole a zvýšení příjmů v dospělosti. Přesně taková zlepšení vedou následně ke snižování plodnosti. Více se můžete dočíst zde.


Mýtus č. 8: „Nepotřebujeme charitu, ale politickou akci“

Neříkáme, že darování je jedinou cestou. Souhlasíme, že sociální a politické akce jsou také extrémně důležité. Ve skutečnosti existují případy, kdy by politická akce byla efektivnější než darování. Spoluzakladatel organizace Giving What We Can Will MacAskill například napsal článek, ve kterém říká, že v otázce pomoci uprchlíkům „Dary mohou být přínosné, v tomto případě jsou však neudržitelné, zatímco politické kroky mohou přinést opravdovou změnu“.

V jiných případech může být přesto darování efektivní cestou k dosažení změny. Například příspěvkem na podporu intervencí, jež prokazatelně fungují a vláda by je ráda zavedla, avšak postrádá zdroje k financování. Někdy může potřebná změna postoje trvat velmi dlouho, díky čemuž se výsledný efekt také dostaví až po delší době. Mezitím je však stále mnoho životů, které mohou být zachráněny a nemocí, jež mohou být vyléčeny.

Závěrem je potřeba dodat, že existují organizace, jež pracují na politických a systémových změnách. Mnoho z nich by potřebovalo další zdroje ke zlepšování a rozšiřování svého provozu. Pokud věříte, že se jedná o nejefektivnější způsob dělání dobra, tak příspěvek těmto organizacím bude rozhodně v souladu se závazkem Giving What We Can (závazek darovat alespoň 10 % příjmu organizacím činícím dobro).

Celkově není důvod přemýšlet o darování a politických akcích jako o alternativách. Pomocí obou možností lze zlepšovat životy ostatních.

Mýtus č. 9: „Ekonomický růst dostane lidi z chudoby. Měli bychom se zaměřit pouze na růst“

Je pravda, že ekonomický růst, především v Číně, značně přispěl ke snížení chudoby v posledních letech. Nicméně i podle velmi optimistického scénáře by trvalo několik dekád dostat všechny lidi na světě nad úroveň extrémní chudoby pomocí ekonomického rozvoje, což považujeme za nepřijatelné. Podrobnějěí analýzu tohoto problému naleznete zde. Námi doporučené nejlepší charity nepřináší lidem pouze sociální výhody, ale také ty ekonomické.

Mýtus č. 10: „Měli bychom podporovat posílení zdravotních systémů, namísto podpory vertikálních zásahů, které mohou být dlouhodobě neudržitelné“

Myslíme si, že v zemích s velmi slabým zdravotním systémem bychom se měli nejprve zaměřit na nákladově efektivní vertikální zásahy v oblasti nemocí se snadnou prevencí. Tím bude výrazně odlehčeno místnímu zdravotnímu systému.

Prohlédněte si například následující graf, jež zobrazuje, jak velké břímě tvoří pro zdravotní systémy v Africe malárie, které lze snadno předcházet.

Mýtus č. 11: „Zastavení daňových úniků nadnárodních korporací by pokrylo nedostatky ve financování rozvoje“

Přestože zlepšení výběru daní může být jednou z cest k podpoře rozvoje, rozhodně nevyřeší všechno. Celá problematika je velmi složitá. The Center for Global Development (Centrum pro globální rozvoj) a International Center for Tax and Development (Mezinárodní centrum pro daně a rozvoj) jsou dobré zdroje pro získání více informací o problematice.

Říkají: „Uvědomujeme si, že možné zvýšení celkových daňových příjmů vlád zdaněním nadnárodních korporací je omezeno samotnou výší zisku, jež přímé zahraniční investice v dané zemi generují. Změna efektivní daňové sazby může mít mj. také dopad na investiční vyhlídky. Odhady daňových úniků korporací jsou často mylně prezentovány způsobem, který zveličuje potenciální dopady. [...] Často citované hodnoty jako „rozvojovým zemím utíká ročně do daňových rájů třikrát více peněž, než kolik dostanou v rámci zahraniční pomoci“ a „60 % globálního obchodu probíhá v rámci nadnárodních společností“ nebo „Zambie by mohla zdvojnásobit své HDP“ tak pravděpodobně neobstojí.“

Shrnutí

Lidé, kteří nepodporují zahraniční pomoc a charitativní organizace, se často odvolávají na důvody, jež jsou prokazatelnými mýty. Fakta jsou zcela odlišná:

  • Na zahraniční pomoc vynakládáme méně prostředků, než si myslíme a méně, než bychom měli.
  • Pomoc má pozitivní efekt na celosvětové zdraví a mohla by mít ještě mnohem větší dopad v případě větších a efektivnějších příspěvků.
  • Darujeme-li více a efektivněji, každý z nás může učinit opravdu velký rozdíl.
  • Náš dar dokáže v rozvojových zemích udělat mnohem více dobra, než v případě problémů v rozvinutých zemích.
  • Kvůli korupci je ještě důležitější darovat opravdu těm nejlepším charitám.
  • Lidem v rozvojových zemích můžeme pomáhat tak, aby si dokázali časem pomoci sami a nemuseli se tudíž tolik spoléhat na cizí pomoc.
  • Podpora politických akcí je nesmírně důležitá, není však důvod koukat na ni jako protiklad k darování.

Nejlepším způsobem, jak se vyhnout možným nástrahám zahraniční pomoci, je pečlivé rozhodování při výběru charity. Na naší stránce s TOP charitami se koukněte, které organizace dokáží podle nás využit váš příspěvek nejefektivněji. 

Proč si nevyzkoušet darování? Zvolte si, jakou část vašeho příjmu a na jak dlouho zkusíte darovat. Nebo už jste připraveni zavázat se k darování 10 % vašeho příjmu a připojit se k námCo můžete dokázat?



Z anglického originálu přeložil Martin Vespalec.

Máte otázku/námitku/komentář a nenašli jste zde odpověď? Neváhejte poslat email s vaší otázkou přímo Giving What We Can, nebo kontakovat český Spolek pro efektivní altruismus.

Zdroje: Organisation for Economic Co-operation and Development‘American Public Opinion on Foreign Aid’World Public Opinion, Index of Global Philanthropy and Remittances 2012, The Hudson Institute


blog comments powered by Disqus